THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Příjemné překvapení od těhle Amíků, jen co je pravda. Po obsahové stránce koncepčně pojatý pestrý deathmetal se spoustou zvratů, technických a rytmických kliček. Ovšem narozdíl od většiny amerických deathmetalových kapel se Epoch Of Unlight nevyhýbají melodii. Ba co víc, oni na ní plánovitě staví. Právě ve sklonu k melodičnosti připomínají v mnoha směrech oplakávanou legendu At The Gates. Dokonce i stylem vokalisty Jasona se tam to Švédsko mihne. Ovšem jiné riffy dávají zase vzpomenout na další legendu (tentokrát ne mrtvou) totiž starší Monstrosity. Ale to berte s nadhledem. Epoch Of Unlight si umějí hrát jak s melodií, tak s rytmem, a zdá se, že to nejsou žádní ortodoxní zabedněnci... Nejsou to ani žádní strašáci a satanáši, v textech si spíš vybíjejí svojí úchylku, vězící v četbě hororů a temné fantasy. Docela pěkné příběhy spojuje tématicky představa prostoru bez světla, absolutní temno. Pregnantně je to vyjádřené přímo v songu In The Absence Of Light. Nemůžu si pomoct, ale v té záplavě samých ultrabrutálních nabasovaných riffmašin na mě tihle Jižani působí příjemně svěžím dojmem. Celkové vyznění je hodně „evropské“. Když si k tomu připočtete pestrou rytmiku, je to v rámci stylu opravdu nadprůměrné dílko. Jen škoda, že ty dvě kytary, které jsou na desce nahrané (ačkoli jinak EOU hrají ve triu) se v konečném mixu jaksi prapodivně slily, a tak ty dvojí party poněkud zanikají, což je ke škodě věci. Jinak je ale zvuk dobrý a tak nezbývá než tuhle placičku pochválit...
9 / 10
1. At The Threshold of Might
2. The Ethereal Taint
3. Crimson And Steel
4. In The Absence Of Light
5. The Last To Fall
6. Ululant Cries
7. Return To Eidolon
8. The Hounds of Tindalos
9. Aegri Somnia Vana
10. Caught In The Unlight
The Continuum Hypothesis (2005)
Corruption in Increments (2003)
Caught In The Unlight (2000)
What Will Be Has Been (1997)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.